Pasivní a nulové domy

Norma ČSN 73 0540 popisuje pasivní domy následovně:

"Pasivní domy jsou budovy s roční měrnou potřebou tepla na vytápění nepřesahující 15 kWh/(m²a). Takto nízkou energetickou potřebu budovy lze krýt bez použití obvyklé otopné soustavy, pouze se systémem nuceného větrání obsahujícím účinné zpětné získávání tepla z odváděného vzduchu (rekuperací) a malé zařízení pro dohřev vzduchu v období velmi nízkých venkovních teplot... Současně nemá u těchto budov celkové množství primární energie spojené s provozem budovy (vytápění, ohřev TUV a el. energie pro spotřebiče) překračovat hodnotu 120 kWh/(m²a).... "

V zahraniční literatuře je možné najít také termín nulový dům (dům s nulovou potřebou energie). Těchto parametrů však většinou není dosaženo pomocí výrazného zlepšení tepelné izolace, ale např. navýšením plochy fotavoltaických panelů. Za nulové jsou považovány domy s potřebu tepla menší než 5 kWh/(m²a).

Největší rozvoj realizace pasivních domů je v Německu a Rakousku (v Německu v současnosti stojí desítky tisíc pasivních domů).

Zatímco v Rakousku se téměř 90% pasivních domů staví jako dřevěné konstrukce, v Německu přibližně 50% pasivních domů je masivní stavba, ostatní jsou dřevostavby. Jiné typy konstrukcí, jako např. slaměné domy, různé polystyrenové stavebnice apod. jsou v naprosté menšině.